Strany některých aktérů v nové studené válce doprovázené horkými konflikty jsou jaksi nabíledni. Na jedné straně bariéry stojí demokratický anglosaský svět na straně druhé autoritářská osa Rusko-Čína-Írán. Nicméně stále více zemí bude vystaveno tlaku ohledně směřování vlastního socioekonomického modelu v novém antagonisticky nastaveném světě. To platí pro těžké váhy Blízkého východu i pro Evropu.
Technologie proti surovinám
Nová globální soutěž se bude jako obvykle odehrávat na poli ekonomické prosperity a sociální stability, kteréžto mají z dlouhodobého hlediska rozhodující úlohu. Na rozvoji pokročilého průmyslu a klíčových odvětví budoucího ekonomického růstu již řadu let usilovně pracuje Saúdská Arábie, tedy zásadní hráč blízkovýchodního regionu. Nejde jen o to, že prostředky utržené za prodej ropy vydává její investiční fond na nákup zahraničních firem. Jde zejména o kultivaci vlastního strategického průmyslu, jako jsou pokročilé chemikálie a farmacie nebo nebývalý rozvoj segmentu finančnictví a kapitálového trhu.
Ekonomika pouštního království se tak za poslední roky významně proměnila, přičemž její průmyslová komplexita nadále roste. Součástí iniciativy je tvorba národních šampionů schopných konkurence a uplatnění v mezinárodním měřítku. To jde ruku v ruce se sociální proměnou, kdy cílem programu Saúdizace je zvýšení zaměstnanosti zejména mladých. Spousta pracovních míst je tvořena ve státní sféře, avšak nadnárodní korporace budou u svých zaměstnanců tlačit na produktivitu a poskytnou jim na oplátku široké příležitosti profesního růstu. Pro mladé Saúdy je tak otázka budoucí ekonomické prosperity jejich země zásadní a do jisté míry i osobní. Možná důležitější než Palestinská otázka, která se zdá být ozvěnou minulosti.
Pro směřování Saúdského hospodářství je tak konflikt na Blízkém východě zcela nevítanou událostí. Prolomení ledů směrem k Izraeli by mělo značný ekonomický přesah, který by umožnil participaci na izraelském technologickém pokroku. Investice nesoucí know-how v oblasti speciálních chemikálií, farmacie, informačních a zemědělských technologií by byly vítaným zdrojem diverzifikace. Každopádně inter arma silent musae, což přímo ohrožuje plány ekonomické a sociální transformace Vize 2030, nebo je alespoň oddaluje. Že je košile bližší než kabát, odráží prozatím spíše umírněná rekce Rijádu na probíhající konflikt. Jak Saúdové nastalou situaci zvládnou, bude klíčové nejen pro budoucnost jejich ekonomiky, ale i pro směřování celého regionu.
Neochota pořídit si dlouhodobý problém
Skutečnost, že jde sociální stabilita ruku v ruce s ekonomickou prosperitou není složitá úvaha. Obvykle jde o dvě strany téže mince. Hospodářský rozvoj motivuje lidi k zapojení do trhu práce, rostoucí reálná mzda a pozitivní ekonomický výhled dává domácnostem oprávněný pocit ukotvení. Jak to v provázaném ekonomickém systému bývá, pozitivní zpětná vazba celou věc dále umocní. Hegel ve zkratce ukazuje, že člověk se realizuje buď v boji nebo v práci. Přispívá tak spíše k šíření chaosu nebo spíše k utváření řádu.
Spolu s obnoveným blízkovýchodním konfliktem se opakovaně objevuje požadavek, aby uprchlíky z Gazy přijaly sousední arabské státy. Z hlediska budoucí ekonomické prosperity a sociální stability takový krok však nedává smysl. Důvodů pro přenesení populace, jejíž myšlenkové nastavení je utvářeno především bojem proti jednomu ze států regionu i za cenu sebezničení, není věru mnoho. Pokud je tedy vaším dlouhodobým cílem například diverzifikovat ekonomiku ve spolupráci s technologickým lídrem, nebo se vyhnout táhlé ekonomické recesi, pak na takový požadavek nepřistoupíte. Zvláště je-li zřejmé, že dovoz odhodlaných bojovníků zakládá trvalý a velmi nákladný problém na území hostitelské země, neboť změna myšlenkového nastavení není ani ve střednědobém horizontu pravděpodobná.
Transformace ekonomické struktury bohatých arabských zemí během poslední dekády vedla k značné vnitřní diverzifikaci a rovněž komplexnější provázanosti se světem, než je jen vývoz ropy a plynu. Nutnost takové proměny je poháněna mimo jiné americkou energetickou revolucí spolu s výhledem pravděpodobného vrcholu globální poptávky po fosilních palivech. Motivace pro propagaci klidu zbraní v celém regionu tak výrazně vzrostla. Lavírování, zda chtějí hrát v týmu Rusko-Čína-Írán, nebo naopak spíše oprášit spojenectví s USA, je tak vedeno více něž kdy dřív čistě ekonomickými ohledy.
Evropa postupuje přesně opačně
Směřování Evropy jde v mnoha ohledech zcela opačným směrem. K podpoře ekonomické prosperity jakož i projekci vlastních zájmů přistupuje často zmatečně a nepřesvědčivě. K neschopnosti rozšiřovat blahobyt ve svém nejbližším okolí se přidalo snížení konkurenceschopnosti průmyslu, znatelné zchudnutí střední třídy a zvýšení společenského napětí. V oblasti imigrace převážně nevzdělaného obyvatelstva zcela odlišného hodnotového žebříčku si neví rady, a tak se v médiích píše o Gaze jakožto čtvrti v Berlíně, ztracených územích Republiky v Paříži a no-go zónách ve Stockholmu. U našich západních sousedů se ve spojitosti s ekonomickou stagnací a bezpečnostní situací ve městech mluví o německém strachu. Čeho se snaží ze zřejmých socioekonomických důvodů vyvarovat ostatní, loká Evropa plnými doušky.
Zároveň se evropské instituce soustředí na prosazení nulových emisí bez ohledu na ekonomické důsledky, přičemž výrobu potřebných technologií již dávno odevzdala do Číny. Energetická transformace se prostě nedělá dobře, když potřebné technologie dovážíte od ideologického soupeře na druhé straně planety. Nízká míra soběstačnosti tak Evropě znemožňuje jednoznačné rozhodnutí ohledně správné strany barikády v nové studené válce. V případě Ruska je to snadné, neb ji existenciálně ohrožuje, přestože byla tendence věc do poslední vteřiny nevidět. V případě ideového spojence Izraele již není situace tak jednoznačná. Vždyť je tu arabská populace ve velkých Evropských městech, navíc jsou uzavřené nové smlouvy na dovoz zemního plynu z Kataru.
Pokud nebudou evropské země brát vážně tandem ekonomická prosperita – sociální stabilita, bude docházet k nárůstu nejistoty, která obojí opět jen oslabí. Nejistota je věc, kterou nemají investice rády. S prohlubováním příkopů mezi ideologickými bloky přitom intenzita ekonomické soutěže ve strategických odvětvích jen poroste. Je třeba uspořádat priority s ohledem na podporu ekonomického růstu, zlepšení sociální stability a posílení blahobytu. Pokud se důraz na prorůstovou agendu nedostaví, bude se pro Evropu nadále naplňovat druhá část Matoušova efektu: kdo nemá, tomu bude ještě vzato.