Jednou z hlavních vlastností fondů kvalifikovaných investorů je všestrannost jejich použití. Zakladatelům fondů se tak otevírají téměř neomezené možnosti při vytváření investičních struktur a zkušeným investorům nové investiční příležitosti. Zkusme shrnout základní cesty, po kterých se můžeme vydat.
Fond je v první řadě nástroj – a jako u každého nástroje je dobré ujasnit si, k čemu je určen a jak jej správně použít k dosažení zamýšleného efektu. A tím se hned zkraje dostáváme k tomu, že nejdříve je důležité vědět, čeho chceme dosáhnout, a teprve na základě určení požadovaného cíle můžeme vyhodnotit, jestli fondová struktura pomůže takový cíl naplnit, či nikoli. Naštěstí platforma fondů kvalifikovaných investorů je natolik univerzální, že často je odpověď kladná a je možné obratem přejít k diskuzi nad potřebnými detaily.
Je vhodné předeslat, že fond kvalifikovaných investorů neboli FKI označuje řadu různých možných konkrétních řešení, která se odlišují typem daného fondu, jeho právní formou, okruhem investorů, pro které je určen, a podobně. Pokud v AMISTA investiční společnosti říkáme, že fondy stavíme na míru, není to klišé – dva stejné fondy u nás nenajdete.
Společné investice
Jedním z častých cílů je potřeba realizovat investice s pomocí společného kapitálu, tedy kapitálu, který dává dohromady více subjektů. Důvodem bývá velikost investičního projektu nebo třeba různé role jednotlivých koinvestorů. V zájmu všech stran je v tomto scénáři správné nastavení práv, aby byl realizovaný výnos rozdělen na konci tak, jak bylo na začátku dohodnuto. A pokud přijdou v projektu složitější chvíle, třeba se protáhne jeho realizace, aby bylo jasné, kdo nese jakou míru rizika a s jakými důsledky. Je totiž obvyklé, že tzv. „seed“ investoři, kteří pomáhají celý projekt rozhýbat, riskují více, a tedy očekávají adekvátně vyšší míru výnosu.
O něco nižší investiční riziko mohou podstupovat investoři, kteří se přidávají později nebo přinášejí výrazně menší objem kapitálu. Tady umíme pomocí různých cenných papírů oběma skupinám nastavit ty správné podmínky a dokážeme poradit i se situací, kdy by z projektu některý z investorů potřeboval předčasně vystoupit.
S potřebou použití fondu ke sdružení kapitálu je úzce spjata otázka samotného získání kapitálu, tedy nalezení nových investorů. V té chvíli vlastně dochází k vytvoření investičního produktu, se kterým oslovujeme potenciální investory hledající vhodné příležitosti ke zhodnocení svých finančních prostředků. Použití FKI přináší standardizaci podmínek pro investici, kdy i přes odlišnosti konkrétních fondů platí základní pravidla v řadě oblastí. Příkladem mohou být vstupy a výstupy investorů, forma cenných papírů, které fond emituje, či principy týkající se stanovení hodnoty těchto cenných papírů. Jednotná jsou také informační pravidla zahrnující vydávání výročních zpráv, sdělení klíčových informací či vyhlašování kurzů cenných papírů.
Správa aktiv
Odhlédneme-li od sdružování kapitálu, dalším významným motivem pro použití FKI může být profesionalizace správy aktiv, kterou se fondy přirozeně vyznačují. Vícestupňová kontrola portfolií, důsledné evidence a principy čtyř očí přinášejí vysokou míru spolehlivosti při provádění investičních obchodů, jejich vypořádání a sledování výkonnosti. Přidáme-li předepsané zásady oceňování aktiv a transparentní mechanismy při výpočtech hodnot cenných papírů, dostáváme skvělý nástroj pro dosažení klíčové mety – pořádku v investicích i jejich financování.
V případě konsolidace aktiv a jejich správy do fondu bývá efektivní odstraňovat přebytečné prvky ve vlastnické struktuře, například různé úrovně účelových společností včetně jejich vzájemných (a často ne zcela jednoduchých) vazeb či přímého vlastnictví investičních aktiv fyzickými osobami. Dochází tím k významnému zpřehlednění a v řadě případů i snížení provozních nákladů spojených s příliš košatou strukturou.
Takto organizovaná správa aktiv spolu s auditem hospodaření následně významně zvyšuje jistotu i pro třetí strany z řad klientů, obchodních protistran, úvěrujících bank a dalších subjektů.
Alternativní aktiva
Hovoříme-li o aktivech, bude dobré připomenout, že fondy jsou určeny pro aktiva investičního charakteru. Zjednodušeně se tím rozumí aktiva, jejichž hodnotu je možné vyjádřit v penězích a jsou způsobilá přinášet výnos. Důležitou vlastností FKI je, že okruh přípustných investičních aktiv není nijak vymezen a samotné aktivum není ani restriktivně definováno. Jedná se o klíčový rozdíl oproti fondům určeným veřejnosti. Díky němu se FKI neomezují jen na likvidní cenné papíry a nemovitosti, ale můžeme konstruovat fond určený pro investice do veřejně neobchodovaných firem, poskytování rizikového kapitálu, do uměleckých sbírek, vína, zemědělských pozemků, výstavby nemovitostí, pohledávkových portfolií a dalších oblastí.
Tyto takzvané alternativní investice zásadním způsobem zvyšují pestrost dostupných investičních možností a jsou oblíbeny u investorů zaměřujících se na reálná, hmatatelná aktiva.
Svěřenské prvky
Poptávanou vlastností fondů je schopnost nastavení svěřenských parametrů rodinných portfolií. Myslím tím takové uspořádání, kdy majetek je shromážděn uvnitř fondu a různým beneficientům (například členům rodiny) jsou vydány cenné papíry. Nedochází tak k dělení majetku, mezigenerační přechod vlastnictví je významně usnadněn a různým držitelům cenných papírů bývá nastaven odlišný výnos či jiné parametry. Vyšší formou tohoto strukturování aktiv je přímo použití právní formy svěřenského fondu, kde je například možné výplatu výnosu podmínit, vztáhnout na budoucí potomky, provázat s rodinnou ústavou a podobně.
Cíle máme a jak dál?
Jakmile máme jasno v tom, čeho potřebujeme dosáhnout, můžeme promyslet konkrétní nastavení fondového řešení. Podívejme se alespoň na některé oblasti, kterým je vhodné se věnovat.
Při vytváření fondu je klíčové určit, kdo má právo rozhodovat o jeho základních parametrech, tedy zejména o investiční strategii a obsazení role obhospodařovatele, administrátora, depozitáře či auditora. Důležitá je i možnost rozhodnout o změnách fondu nebo jeho zrušení. Všemi těmito právy disponuje promotér fondu, který je v případě některých forem fondů současně držitelem cenných papírů s hlasovacími právy.
Výběr právní formy fondu je komplexní volbou zohledňující mimo jiné pohled na typ aktiv fondu, práva investorů, daňovou optiku, rozsah informačních povinností, přípustné způsoby realizace investičních transakcí, kontrolní pravomoci zakladatelů a řadu dalších kritérií. Rozhodnutí o jedné ze sedmi možných právních forem FKI patří k těm nejdůležitějším a ovlivňuje řadu dalších parametrů fondu.
Některé právní formy nabízejí možnost uspořádání portfolií do podfondů, tedy do oddělených částí fondu, které mají vlastní pravidla fungování a často i odlišné investory. Používají se zejména v případě existence různých investičních strategií či zaměření na více druhů aktiv, kdy jejich rozdělení do samostatných schránek umožní mimo jiné oddělení souvisejících rizik. Novinkou je, že podfondy již nejsou jen výsadou fondů typu SICAV.
V případě otevřených fondů se předpokládá možnost vstupu a výstupu investorů v průběhu života fondu, i když mohou být v dané chvíli tyto pohyby některou formou omezeny. Naproti tomu uzavřený fond typicky upisuje kapitál od investorů v počátku své existence a později již nemusí být možné do fondu vstoupit nebo předčasně vystoupit.
S oblastí investorů souvisí způsob nabízení investic fondu ve formě široké distribuce nebo naopak jejího omezení pro ohraničený okruh investorů. Podle konkrétního záměru je pak rozhodnuto o míře zapojení distribučních sítí. V případě záměru nabízení fondů v zahraničí je předpokladem absolvování regulatorně předepsané notifikace v dané zemi.
Již zmíněnou otázku dělení výnosů mezi zakladatele a investory, příp. mezi různé druhy investorů, je rovněž třeba vyřešit na počátku. Různým vlastníkům cenných papírů může náležet různá míra výnosu, například podle míry podstupovaného rizika či podle okamžiku vstupu do fondu. Nadto zakladateli fondu může být kupříkladu vyplácen výnos až při dosažení minimální hranice zhodnocení pro investory. Tato pravidla je žádoucí rozhodnout a komunikovat čitelným způsobem.
Více tříd cenných papírů se používá ve zmíněném případě rozdělování výnosů, ale rovněž v situaci nastavování odlišných vstupních a výstupních podmínek pro různé kategorie investorů nebo v případě víceměnových investičních fondů. Některé třídy mohou být omezeny pro finanční instituce nebo investory splňující zvýšené minimální hranice vkladů do fondu.
Neměli bychom zapomenout zodpovědět otázku, zda je fond vytvořen na dobu neurčitou a předpokládá se jeho neohraničené trvání, anebo správce po dosažení předepsaného časového horizontu investiční aktiva prodá, vyplatí investorům výnosy a fond bude uzavřen.
Mezi ostatními parametry bychom mohli zmínit registraci fondů k veřejnému obchodování na burze, monistické nebo dualistické korporátní uspořádání, otázku nepeněžitých vkladů, lhůty k vypořádání odkupů cenných papírů, možnost tzv. capital calls a mnoho dalších.
Prostor k vytvoření unikátních fondových struktur je tedy skutečně široký a záleží na zakladateli fondu, kterou cestou se bude chtít vydat. My mu rádi na ní budeme průvodcem.