České i evropské zemědělství stojí před velkou výzvou: být šetrné k přírodě a ekonomicky efektivní a zároveň zajistit základní soběstačnost v potravinách. Laický pohled však stále věří v to, že ekonomicky efektivní zákonitě znamená neekologický a produkce potravin ve velkém musí automaticky devastovat krajinu.
Řešení je po ruce. Nové inovativní postupy precizního zemědělství jako přesné monitorování polí, cílená aplikace hnojiv a herbicidů nebo minimalizace poškození půdy jsou přínosy, které výrazně snižují jak ekonomickou, tak environmentální zátěž.
Jedním z fenoménů je i využívání dronů, bohužel česká legislativa zatím omezuje jejich plné využití. Bezpilotní prostředky umožňují farmářům monitorovat své plodiny z výšky s vysokou přesností. Jsou schopny sbírat data z různých typů senzorů od optických kamer po termální a multispektrální snímače, což umožňuje přesné sledování zdravotního stavu rostlin. Díky tomu mohou farmáři rychle reagovat na problémy, jako jsou suchá místa, výskyt škůdců nebo nemoci.
Aplikační drony mají navíc schopnost dostat hnojiva, pesticidy nebo herbicidy na konkrétní místo s extrémní přesností. Při použití těchto dronů by na některých pozemcích bylo možné snížit spotřebu postřiků až o 80 %, navíc nepůsobí tlak na půdu, takže nevzniká problém s jejím zhutněním, což je častým problémem při použití těžkých zemědělských strojů.
Navzdory těmto výhodám je v Česku letecká aplikace přípravků na ochranu rostlin v podstatě zakázána kvůli velmi přísnému zákonu o rostlinolékařské péči. Ten postřiky pomocí letadel povoluje jen ve výjimečných případech a na základě povolení příslušných úřadů. Paradoxně tak drony, ačkoliv jsou přesnější než běžné pozemní stroje, narážejí na pravidla, která byla původně vytvořena pro tradiční letecké nepřesné aplikace pesticidů pomocí velkých letadel nebo vrtulníků. V důsledku toho i relativně malé a lehké drony, které mohou cíleně zasahovat konkrétní oblasti bez negativních dopadů na okolní ekosystém, podléhají stejným omezením jako konvenční metody.
Situace v zahraničí je k dronům často přívětivější. V Polsku například neexistují striktní restrikce týkající se používání dronů pro aplikaci postřiků a tamní farmáři mohou tuto technologii využívat, aniž by čelili složitým právním překážkám. Slovensko je na tom podobně – i když neexistuje specifický právní rámec pro drony v zemědělství, nejsou tamní předpisy tak přísné jako v České republice, což farmářům umožňuje větší volnost při zavádění nových technologií.
Technologické inovace, jako jsou drony, představují pro české zemědělství zásadní příležitost ke zlepšení efektivity a snížení nákladů. Farmáři s jejich pomocí mohou zredukovat spotřebu ochranných látek nebo hnojiv, ušetřit za naftu a méně zatěžovat půdu, což přispívá k ochraně životního prostředí.
Přínos dronů přitom není omezen pouze na velké podniky. Drony mají potenciál pomoci i menším farmářům, pro které je tradiční pozemní mechanizace s chytrými technologiemi finančně nedostupná.
Drony jsou tak nepochybně technologií budoucnosti, která může přinést udržitelné, efektivní a šetrné zemědělství. Pokud by byla změněna legislativa a drony byly povoleny i pro aplikaci postřiků, mohl by se významně snížit jak ekonomický, tak environmentální dopad zemědělství. Česká republika by tím získala konkurenční výhodu a zároveň by byla schopna lépe chránit své životní prostředí. Stávající zákony však brání farmářům využít drony na maximum, což je obrovsky promarněná příležitost.