Po dekády trpěl především evropský zbrojní průmysl nezájmem ze strany vlád i investorů. Zatímco státy si příliš zvykly na kolektivní sílu NATO, investoři neviděli příležitosti v podpoře zbrojařských firem, které měly čím dál větší problémy s financováním rozvojových projektů.
Po začátku války na Ukrajině se ale situace mění, což ještě více podpořil opětovný nástup Donalda Trumpa k moci a jeho doktrína, že Evropa se má o sebe postarat sama. Z paniky, která zavládla u největších evropských států, mohou těžit jak producenti a prodejci zbraní, tak jejich investoři. Jak? Na to hledali odpovědi účastníci setkání J&T Banky o potenciálu zbrojního průmyslu.
Jan Kofroň: Roztříštěná Evropa nemá stejné cíle
Prvním vystupujícím na konferenci byl politický geograf Jan Kofroň, který dlouhodobě sleduje právě oblast military & defense. Kofroň daty podpořil tezi, že Evropa skutečně výrazně méně vydává na zbrojení. Naopak USA ve svých absolutních výdajích nepolevují v porovnání s érou studené války. Trestuhodně podfinancované přitom nejsou jen armády a jejich personální obsazení, ale zejména výdaje do techniky a munice, připomněl Kofroň.
„Tuto historickou dynamiku nelze změnit v krátkém časovém období. Teoreticky by neměl být problém vyrábět výzbroj, když se nyní změnila poptávka, ale v důsledku vývoje po konci studené války chybí celá řada technologií a subdodavatelů, a tak to není možné udělat nijak rychle,“ nabourává Kofroň představy řady lidí, že zkrátka jen stačí vzít dostatek peněz ze státních rozpočtů a poslat je na obranu. Řada výrobků či technologií potřebných pro efektivní výrobu zbrojního materiálu v Evropě zkrátka chybí.
Vedle toho pak je největším problémem pro případná řešení stávající situace extrémní roztříštěnost EU a jejího pohledu na dění. Kofroň připomíná, že logicky platí, že Pobaltí, Polsko, ale také Česko se ruskou rozpínavou politikou cítí výrazně více ohroženo než třeba Portugalsko. Vůle ke společným řešením tak nebude příliš vysoká a například jižní křídlo EU podle něj obecně vydává na obranu méně než ostatní. „Hloupá část příběhu je, že Česko je reálně ohroženo Ruskem daleko více než třeba Portugalsko nebo Itálie. To ale zase může být argument pro podporu růstu výdajů na zbrojení,“ dodal Kofroň.
Co se globálního geopolitického pohledu týče, tam je důležitý pohled v kontextu proměn od konce osmdesátých let. Data ukazují, že zatímco výdaje USA na obranu jsou téměř stabilní, evropské státy se výrazně propadly.
„Na datech ale také vidíme jinou věc. A tou jsou masivní investice do obrany ze strany Číny. Ta se v posledních dekádách stala druhou největší zbrojní velmocí po USA. A právě to je ten klíčový důkaz, že již nežijeme v unipolárním světě, který tu byl po konci studené války, ale ve světě bipolárním. A těmi soupeřícími mocnostmi jsou USA a Čína,“ uvedl politický geograf.
Pavel Ryska: Zbrojní průmysl je investiční příležitost
V Evropě se však nyní mění nastavení, což se již projevuje na zakázkách i hospodářských výsledcích firem působících ve zbrojním průmyslu. Podle senior analytika J&T Banky Pavla Rysky se to pak odráží také na valuacích firem. „Ukázal bych to zejména na akciích společnosti Rheinmetall, které se obchodují zhruba na 23násobku cen před pěti lety,“ uvedl Ryska. V procentech tento nárůst ceny akcie činí zhruba 2 200 procent.
A výhled pro tuto společnost je neméně růžový. Německo, ale i další země se rozhodly postupně splácet historický dluh, investice do obranného vybavení se nově nebudou počítat do pravidel o dluhových omezeních členských států EU. „Rheinmetall měl vloni tržby 10 miliard eur, přespříští rok čeká 20 miliard a do konce dekády 30 miliard ročně,“ dodal Ryska.
„Akciový trh tento růst hospodaření vnímá, a to se již odrazilo ve valuacích zbrojních firem. Například na poměru zisku a ceny akcií (P/E ratio – pozn. red.), který se u zbrojařů nyní pohybuje již nad hranicí 20, ačkoli historicky to bylo v průměru okolo 11,“ dodal analytik J&T Banky.
Pro investory může být zásadní, že firmy působící ve zbrojním průmyslu mají velmi nízké zadlužení. To je přitom dáno opět historickými okolnostmi, kdy těmto firmám finanční instituce odmítaly půjčovat kvůli etickým důvodům. V současnosti se ale situace mění.
S tím podle Rysky souvisí i odpověď na otázku, zda jsou zbrojaři stále ještě zajímaví pro investory, nebo již jde o promarněnou příležitost vzhledem k masivním nárůstům hodnoty. Ryska připomněl, že velcí institucionální investoři svůj postoj ke zbrojařům teprve začínají přehodnocovat. Až k tomu dojde, lze potenciálně očekávat další příliv kapitálu do těchto akcií a dluhopisů.
Petr Formánek z CSG: Plánujeme další emise dluhopisů
Na Rysku navázal Petr Formánek, člen představenstva a ředitel pro akvizice skupiny CSG, která je největším tuzemským zbrojařem. Formánek nejprve potvrdil, že se situace v Evropě skutečně mění. „Ano, největší podíl nárůstu tržeb CSG představuje nárůst veřejných výdajů na obranu. Na evropské úrovni se počítá s desetiprocentním nárůstem složené roční míry růstu mezi lety 2025 a 2030,“ potvrdil Formánek.
„My jsme během jediného roku zvýšili tržby více než dvojnásobně a lidé se mě ptají, jestli to zvládneme vyrobit. Pravda je, že žádná naše firma nemá vytíženost 100 procent a většina z nich je pod 90 procenty. Hodně jsme investovali a automatizovali, takže i očekávaný nárůst poptávky je zvládnutelný,“ dodal vysoký manažer Czechoslovak Group.
Nadcházející léta tak bude CSG pokračovat v růstu a také capexových investicích a akvizicích. Klíčovou se podle Formánka pro CSG stává vertikální integrace v jednotlivých výrobních sektorech. Důvodem je to, o čem již mluvil Jan Kofroň – že v Evropě v současnosti chybí výroba některých strategicky důležitých surovin nebo technologií. To pak snižuje bezpečnost celé výroby, protože se stává závislou na dodavatelích třeba v nestabilních zemích.
CSG v současnosti není veřejně obchodovanou společnosti. Jejím vlastníkem je miliardář Michal Strnad. Nicméně Petr Formánek potvrdil, že pro firmu bude důležitý růst i v dalších letech, na což bude potřebovat významný kapitál. Případný vstup na burzu tak může být jednou z cest, protože financovat růst takto velké skupiny, jakou se CSG stalo, již není možné z vlastních prostředků. Zároveň Formánek potvrdil, že CSG chystá další emisi korunových, eurových a/nebo dolarových dluhopisů.
Matyáš Zrno: Ukrajinci umí improvizovat. Musejí
Válečný reportér a šéfredaktor Aktuálně.cz Matyáš Zrno se dlouhodobě věnuje problematice zbrojení. Na konferenci představil, jak v současnosti vypadá bojiště na Ukrajině, které v uplynulých třech letech několikrát navštívil, a to včetně frontové linie.
„Představte si to jako mix zákopů z první světové války a sci-fi, protože vám nad hlavou neustále létají drony s nejmodernější navigací,“ uvedl. Přesto podle něj paradoxně obě strany válčí povětšinou s tím, co se vyrobilo ještě za Sovětského svazu. „Tam si uvědomíte, kolik se toho tehdy muselo vyrobit,“ dodal Zrno.
Na ukrajinské armádě se podle Zrna ukazují výhody i nevýhody současné české armády. „Ta česká je mnohem profesionálnější, na druhou stranu nemá tolik zkušeností z reálného boje. Ukrajinská armáda se pak ukazuje jako mnohem efektivnější v nejrůznějších improvizacích, které jsou často nezbytné k přežití.“ Právě technologická adaptace v reálném čase je pak podle Zrna velmi cennou zkušeností.
Zrno dále připomněl také debatu o tom, jak do české armády dostat více lidí. Podle něj existuje mnoho cest. Jednou z nich sice může být i návrat branné povinnosti, nejde však o příliš dobré řešení.
„Jednak to je společensky citlivé a hledání konsensu by bylo složité. Dále nesmíme zapomenout, že se armáda zbavila většiny z toho, co pro takový nábor potřebuje včetně kasáren a uniforem,“ vyvrací mýty Zrno. Podle něj jsou daleko lepší modely. Jedním z nich je například norský, kde sice existuje branná povinnost, ale armáda si vybírá velmi pečlivě a do armády se dostane jen velmi málo odvedenců. Izraelský model podmiňuje armádní službou celou řadu funkcí. A například v USA velmi dobře fungují úlevy ze školného na univerzitách pro studenty, kteří prošli armádou.