Český umělecký svět žil minulý týden „vlčí kauzou“. V pražské Karpuchina Gallery totiž zasahovala policie, která odsud odvezla tři živé vlky. Ti byli součástí několikadenní performance a v rámci své role byli zavření v kleci přímo uprostřed galerie. A tak se mohla otevřít debata o tom, kde přesně leží hranice umění.
Vlci vs. umění
Bezkonkurenčně nejintenzivnějším tématem minulého týdne byli vlci. Přesněji vlkopsi, kteří byli součástí performance s názvem Osamělý vlk Briana Daileyho. Zvířat, která tento umělecký akt ztvárňovala uzavřená v kleci uprostřed galerie, si všimli aktivisté, ohlásili podezření na týrání zvířat a policie vlky zabavila a kromě týrání začala řešit i možný ilegální původ zvířat. Strhla se masivní vlna kritiky, na kterou galeristka Alexandra Karpuchina reagovala až po dlouhých pěti dnech.
Performance jsem neviděla a sotva tak můžu přispět k rozsouzení situace. Dvě věci ale považuju za důležité. Zaprvé, i umění by mělo znát své hranice a zneužívání živých tvorů, kteří nemají možnost nebo schopnost se bránit, je daleko za ní. Zadruhé, kyberšikana rozhodně nepatří do kultivované společnosti, a to ani zamaskovaná pod zdánlivě šlechetný úmysl ochrany zvířat. To, co se objevilo na sociálních sítích Karpuchina Gallery, patří na stejné místo jako týrání zvířat.
Opencall na umění v metru
Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Dopravním podnikem vyhlásila otevřenou výzvu na umělecká díla dočasně umístěná do pěti stanic metra linky C – Kačerov, Budějovická, Pražského povstání, Vyšehrad a I. P. Pavlova. U příležitosti 50 let od otevření linky C tak cílí na dialog současného umění s tím, které v metru vznikalo za minulého režimu a za podstatně jiných podmínek, než jsme zvyklí umění realizovat dnes.
Aukce kradených dat u Christie’s
Skupina RansomHub, která stojí za kyberútokem na Christie’s, neuspěla s výkupným, a tak má prý v plánu (tematicky) dražit klientská data, která aukčnímu domu ukradla. Christie’s už informovalo klienty, že jejich jména a některé osobní údaje byly skutečně předmětem útoku, nemá ale důkazy o tom, že by se mezi ukradenými daty měla objevit i finanční data.
Pojistná událost Rona Perelmana
Newyorský soud má před sebou zajímavý případ pojistné události. Sběratel Ron Perelman si nechal pojistit svou sbírku včetně děl Andyho Warhola, Cy Twomblyho nebo Eda Ruschy, které podle Perelmana utrpěly poškození během požáru jeho příbytku. Podle pojišťovny i některých znalců ale není na dílech žádné poškození znát. Perelman tvrdí, že díla ztratila své kouzlo („oomph“).
Jím oslovení odborníci pak argumentují tím, že byť díla nevykazují na pohled žádné vady, samotný fakt, že kolem nich hořelo, v nich zapříčinil chemické procesy, které významně zkracují jejich životnost, a tedy snižují jejich hodnotu. Zajímavé taky je, že oproti běžným pojistným smlouvám, v rámci kterých se poškozená pojištěná díla na účet pojišťovny jednoduše zrestaurují, Perelman uzavřel nezvyklou smlouvu, která mu dává nárok odevzdat poškozená díla pojišťovně výměnou za jejich pojistnou hodnotu (která byla mimochodem nastavena podstatně výš než jejich aktuální hodnota).