Letošní rok přináší jedno zásadní výročí. 1. května 1990 totiž vstoupil v účinnost zákon o soukromém podnikání, který definitivně nastartoval novou éru podnikání u nás. Ta pak dala vzniknout celé řadě úspěšných firem. Jejich zakladatelé, dnes často miliardáři, však postupně odcházejí z každodenní exekutivy a přemýšlejí, jak s obřím jměním i funkčními firmami naložit.
„Kolem předávání majetku panuje celá řada mýtů. Tím nejhorším je, že na vše je dost času. Opak je bohužel pravdou,“ upozorňuje Helena Svárovská, ředitelka J&T Family Office. „Mylná je také představa, že předávání majetku se týká jen hrstky nejbohatších. Společnost jako celek od sametové revoluce velmi zbohatla, otázku, jak spravedlivě podělit potomky, tedy řeší nejen ti bohatí. Návody, rady a tipy hledají všichni, kteří odpovědně k nastřádanému majetku přistupují, alespoň to vyplývá z dalšího ročníku našeho unikátního průzkumu J&T Family Office Report 2024, který právě vychází.“
Předávání majetku z generace na generaci je velké téma, které však pořád nemá konkrétní řešení. Proč?
Protože to je složitá, a hlavně mimořádně komplexní věc. Faktem je, že kvůli historickým okolnostem tady teď přišla první generace, která znovu zakládá tradici předávání rodinného jmění. Nejsou k tomu analogie, vzory. Modely ze zahraničí můžou být inspirací, ale nefungují stoprocentně. Ty modely pro převod majetku z první na druhou, ale i na další generace se teprve hledají. Logicky se toho lidé trochu bojí, nejsou si jisti, zda se najde vhodné řešení právě pro jejich situaci. Zahraniční modely mohou být inspirativní, ale do jisté míry je zkušenost předávání nepřenositelná. Takže zde máme generaci, která si tím musí projít, aniž by měla zkušenost s tím, že jí bylo předáno.
Z jakých důvodů nelze úplně použít zahraniční vzory?
Tak hlavně proto, že kontinuita předávání tam je již velmi dlouhá. Jsou o mnoho generací dál, takže to je v legislativě i praxi mnohem jasnější. Zároveň jde často o mnohem rozvětvenější rody, které mají kolikrát desítky i hodně přes sto členů. A samozřejmě to vše má vliv na náklady spojené s celým procesem, který je nákladnější i proto, že se bavíme o úplně jiných částkách. Takže dneska v Británii nebo USA předávají majetek lidé, kterým již bylo předáno. U nás tomu tak není a ti lidé se to teprve učí. I proto se tomu věnuje tolik profesionálů od notářů, právníků, bankéřů, správců majetku. S nimi všemi konzultujeme různé varianty.
Co je na tom nejtěžší?
Je to obří množství velmi složitých rozhodnutí. A to vás nikdo nenaučí. Tím, že se míchá byznys a rodina, jsou ta rozhodnutí těžší. Najatého manažera vyhodíte mnohem snáz než vlastní dítě.
Letošní J&T Family Office Report jste zaměřili na mýty a fakta o předávání. Co jsou ty největší mýty?
Vlastně bych to mohla shrnout do věty, že lidé mají dojem, že se jich předávání majetku netýká. Buď že jsou na to příliš mladí, nebo že na to nemají zase až tolik majetku. Ale vidíme, že nad tím začínají přemýšlet již lidé po padesátce. Zároveň je patrné, že starost o budoucnost majetku panuje více mezi bohatými lidmi než v běžné populaci. Ale osobně si myslím, že by se nad tím měli zamyslet i lidé, kteří mají třeba „jenom“ jeden rodinný dům.
Přejděme k faktům, tedy praxi. Jak celý proces začíná a jak dlouho zhruba trvá, než dospějete k funkčnímu řešení?
První, co je nutné učinit, je soupis majetku. A pak je důležité, aby si klient sám srovnal, jak si vlastně fungování představuje, což, jak jsem říkala, je komplex mnoha rozhodnutí. I proto jde o relativně dlouhý a zcela individuální proces. Může to trvat měsíce, ale i léta. Typicky zhruba dva roky.
Jaké nástroje klientům doporučujete?
I vzhledem k té délce příprav vždy říkám, ať každý začne závětí. Je to jasná pojistka. Pro předávání pak záleží na spoustě okolností, jestli je součástí předání majetku fungující firma, zda se děti chtějí podílet na jejím fungování… Obecně pak platí, že jedním z nástrojů, které pro tyto účely přímo vznikly, je svěřenský fond.
Takže ten je nejlepším nástrojem pro předání velkých majetků?
Takto to říct nelze, vhodných nástrojů je více, je možné je samozřejmě i kombinovat. Výhodou svěřenských fondů je ale to, že zabráníte drobení majetku. A víme od klientů, že to je velmi často nejdůležitější cíl, s nímž nad tím uvažují. Další výhodou je, že do statutu můžete vložit hodnoty, v něž věříte. Takže jsou klienti, kteří například touží, aby jejich potomci dostali jen tolik peněz, aby je to zároveň motivovalo k vlastnímu rozvoji, práci či podnikání. Někde zase máme specificky vymezeno, že pokud se v rodině narodí někdo, kdo se o sebe nebude moci postarat, má dostat víc prostředků a má přednost před ostatními. To patří k častým starostem, což nám vyšlo v letošním J&T Family Office Reportu.
Takže jde o plánování správy majetku nikoli již jen z generace na generaci, ale potenciálně na mnoho generací?
Ano. Svěřenský fond má v tuto chvíli ze zákona maximální dobu existence 99 let. Po tu dobu funguje na základě statutu a poté se může založit znovu nebo se třeba rozpustí. V českém právu jde stále o relativně mladý instrument, takže neexistují veškeré judikáty, které by fungování svěřenských fondů u nás rozhodly. Z praktického hlediska například zatím není úplně jasné, zda a jak lze změnit statut fondu. Dále pak svěřenské fondy mají špatnou pověst, že slouží k daňové optimalizaci, ukrývání majetku atd. To je ale úplný nesmysl.
V Česku nedávno vznikla tuzemská pobočka asociace STEP, jejíž členové jsou největšími autoritami v této problematice. Co to trhu přinese?
Měla by to být profesionalizace odvětví. STEP znamená, že jakási globální nezávislá autorita uzná vaše kvality. Přála bych si, aby to vedlo právě ke kultivaci celého trhu. My jsme si na ustavující schůzi českého STEP říkali, že je v zájmu nás všech, kteří ty věci děláme poctivě a profesionálně, aby k určitému narovnání trhu došlo. Česká republika je ve fázi, že nástupnictví v tuto chvíli představuje dostatečně velkou příležitost pro nás všechny.
Helena Svárovská V J&T působí od roku 2003, kdy nastoupila do J&T Banky do odboru Privátního bankovnictví. V současnosti je ředitelkou J&T Family Office. |  |