Lidé jej kupují zpravidla proto, že jim chutná a že dokáže navodit pohodovou atmosféru jak během volného odpoledne, tak večer u televize. Jiným chutná také, ale i navzdory tomu na víno nahlížejí spíše jako na investici, na níž se dají vydělat mnohdy velice zajímavé peníze – tedy pokud člověk ví, kde a po čem sáhnout. Miroslavě Kučerákové se to daří, a to dokonce dlouhodobě. Investicím do vína se aktivně věnuje již osm let, přičemž poslední dva roky řídí spolu se známým miliardářem Patrikem Tkáčem vlastní vinný fond, jehož portfolio tvoří na 25 tisíc lahví. Na jedné kdysi vydělala 1,5 milionu, přesto prodej oplakala. Jak celý tento byznys funguje? O to se mladá slovenská investorka podělila v exkluzivním rozhovoru.
Ochota Čechů spořit na důchod, a budoucnost obecně, i jinak než prostřednictvím spořících účtů v poslední době narůstá. Ostatně, jak vyplývá z nedávného průzkumu agentury Perfect pro Asociaci pro kapitálový trh ČR (AKAT ČR), za investory se v tuzemsku považuje už 41 procent lidí, přičemž postupně se navyšuje i podíl těch, kteří s investováním plánují začít (takových lidí je aktuálně již necelá třetina).
A protože investování s sebou přináší rizika, je dobré mít své investiční portfolio dostatečně dobře diverzifikované. To konkrétně znamená mít část finančních prostředků uložených do akcií, ale zároveň třeba i do dluhopisů, cenných kovů, kryptoměn a dalších více či méně tradičních instrumentů a komodit. Vínem nevyjímaje.
Povězte mi, Miroslavo, na úvod, jak dlouho se investicím do vína vlastně věnujete?
Já osobně již přes osm let – tedy aktivně. Celkově se ale v tomto byznysu s kolegy pohybujeme ještě o něco déle, zhruba nějakých jedenáct roků.
Za tu dobu jste jistě získala hromady zkušeností. Prozraďte mi, jaké trendy na trhu s investičním vínem aktuálně převládají? Které značky nyní nejvíce táhnou?
Osobně bych to asi nenazývala nějakými trendy, neboť já sama se v rámci investic zaměřuji spíše na vína sběratelská, kde se preference v čase až tak moc nemění. Jasně, určitě se dá říct, že třeba pár let zpátky byly v hledáčku investorů především velká jména z Burgundska jako třeba Domaine de la Romanee Conti, Armand Rousseau či Domaine Leroy, zatímco zejména v posledních dvou letech jejich tržní hodnota klesala. Nyní se ale zdá, že se situace opět stabilizovala.
Kde již o trendech hovořit lze, je například Bordeaux, které bylo dlouhodobě jednoznačným cílem investorů. Ať už z hlediska investičního potenciálu, tak i oblíbenosti samotného vinařského regionu. V současnosti už je ale poptávka po tomto druhu vín podstatně menší. Důvodem je především dlouhodobý růst cen. Ty se zvyšovaly každoročně, a to i u méně kvalitních ročníků, což vedlo k poklesu zájmu o nové ročníky v rámci kampaní En Primeur, ale i o vína, která už byla na trhu dostupná. V důsledku vysoké nabídky a nízké poptávky tak došlo k poklesu cen na sekundárním trhu.
A jak si vedou z pohledu investic menší, méně známí producenti?
Ve skutečnosti se dostávají do popředí čím dál tím víc. Zejména pak značky, jako je třeba Antoine Lienhardt či Théo Dancer z regionu Burgundsko. Na našem trhu jsou ale tato jména stále poněkud neznámá.
Jak moc je trh s investičním vínem v poslední době, ruku v ruce s nepříznivými povětrnostními podmínkami v tradičních pěstitelských destinacích, volatilní?
Samozřejmě to vliv má. V některých ročnících se produkce celkem významně snížila, právě vinou špatného počasí – ať už to byly mrazy, krupobití či něco jiného. A vlastně nejen produkce, ale i samotná kvalita.
Na druhou stranu bych si troufla říct, že čistě v rámci investičního trhu je ten vliv zatím poměrně malý. U investičních vín totiž hraje klíčovou roli jejich nedostupnost. Pokud je produkce daného vína omezená, zvyšuje to jeho raritnost, a tím i jeho investiční atraktivitu.
Vinný index, který zohledňuje tisíc nejobchodovanějších vín světa, klesá již od října 2022, to je však dáno kombinací mnoha dalších faktorů, nikoliv jen v důsledku počasí. Během covidu se nacházel na historicky nejvyšších úrovních, ruku v ruce s tím, jak se vínu dařilo i na sekundárním trhu. Na druhou stranu platí, že vinné fondy – tedy minimálně ten náš – se zaměřují na raritní vína, která se na otevřeném trhu obchodují zcela minimálně, takže náš vývoj s vývojem vinného indexu tak úplně nekoreluje.
Věřím, že za těch osm let, co se investicím věnujete, už určitě víte, jak poznat kvalitní víno. Jaký je tedy váš recept? Do čeho se vyplatí investovat?
Žádný univerzální recept na to ve skutečnosti není. I já jsem se v průběhu let musela umět přizpůsobit a hledat nové cesty a způsoby a zjišťovat, co funguje a jak nejlépe zhodnotit peníze. Ten úplně základní atribut nicméně zůstává stejný – jméno daného producenta, potažmo jeho příběh a historie a konkrétní ročník.
Mezi další faktory, které mají vliv na vývoj ceny jsou hodnocení kritiků a dostupnost, či možná lépe řečeno nedostupnost na trhu. Samozřejmě platí, že o čím větší raritu se jedná, o to je hodnotnější.
Kdy je ideální čas na nákup takového vína?
Vůbec nejlepší je nakupovat víno ihned v okamžiku jeho uvedení na trh. Investoři by nicméně měli pamatovat na skutečnost, že jen málokdy je takové víno k dostání samostatně. Většinou bývá součástí nějaké větší alokace, což znamená, že toho musí nakoupit víc najednou. To jim zaručí, že budou mít k dispozici pár opravdu cenných kousků a zároveň i několik dalších s o něco menší hodnotou.
Co se samotného zhodnocení týče, obvykle platí, že je potřeba počkat i několik let. Je potřeba, respektive je dobré počkat, než se víno dostane do stádia zralosti, právě tehdy je jeho tržní cena vůbec nejvyšší. Doba zralosti se přitom u každého vína liší, někdy to jsou jednotky let, jindy vyšší desítky.
Po celou dobu každopádně musí být víno správně skladováno, protože jinak může dojít k ovlivnění jeho tržní hodnoty směrem dolů. Proto je i celkem běžné, že když někdo nakupuje víno za investičním účelem, tak ho koupí a nechá u obchodníka na skladě, kde jsou pro to vytvořeny adekvátní podmínky.
No a kde a jak takové víno vlastně sehnat?
Například na platformě Wine-Searcher. Háček je ale v tom, že kdyby někdo poptával vína, která byla právě uvedena na trh, tak je tam po dobu několika dalších měsíců a někdy i let nenajde. Protože lidé, kteří se k nim dostali, je budou chvíli držet, aby se jim jejich investice zhodnotila.
Tedy řečeno jinak, na Wine-Searcheru se lidé dostanou spíše ke starším artiklům. Zároveň tato platforma umožňuje navázat kontakt s konkrétními obchodníky či zprostředkovateli, což může být užitečné zejména pro úplné laiky, kteří nemají žádné zkušenosti ani ověřené zdroje Sama však tímto způsobem nenakupuji. Spoléhám na dlouhodobě budované vztahy a prověřené dodavatele, což považuji za své tajemství úspěchu.
Kolik peněz bych si měl připravit, pokud bych chtěl začít investovat do vína? Od jaké částky se už o takové investici vyplatí uvažovat?
To záleží na celé řadě kritérií. Existují investiční vína, která lze pořídit za cenu okolo 30 eur, tedy v rozmezí sedmi až osmi stovek korun, a přesto se mohou zhodnotit třeba o 15 až 50 procent.
Pokud by člověk poptával něco hodnotnějšího, funguje to většinou tak, že musí mít u obchodníka už o něco větší finanční obnos, protože teprve pak mu bude ochoten takové víno prodat. Určitě se nemusí jednat rovnou o stovky tisíc eur, ten interval je poměrně velký – v řádu nižších stovek eur, jednotek tisíc, potažmo nižších desítek tisíc.
A jak moc se tato dražší vína dají zhodnotit? Jsou to také desítky procent?
Ano, i u těchto druhů vín platí, že zhodnocení může být opravdu vysoké, kolikrát třeba i více než stoprocentní. Ale takových rarit mívá investor ve svém portfoliu opravdu velice málo, takže je určitě potřeba nakupovat i lacinější vína, která se zhodnotí o něco méně, případně vína o trochu dražší, u nichž zase zhodnocení trvá zpravidla několik let, jak už jsem říkala.
Vždy je potřeba mít portfolio vyvážené, mít tam od každého něco. To znamená, že ve výsledku tedy i průměrné zhodnocení bude menší, a nikoliv padesátiprocentní. Ale pokud jde o jednotlivé láhve, jejich zhodnocení se v některých případech v takovýchto mezích určitě pohybovat může.
Jak velkým portfoliem disponuje váš vinný fond, který spravujete s miliardářem Patrikem Tkáčem?
Naše portfolio aktuálně obsahuje zhruba 25 tisíc lahví. Naši investoři do fondu, který má za sebou teprve první rok, vložili prostředky v celkové hodnotě asi sedmi milionů eur (175 milionů korun). Ale právě proto, že fond existuje relativně krátkou dobu, tak jeho výnosnost ještě není na takové úrovni, na jakou cílíme.
Doporučený investiční horizont v případě investic do vína činí sedm let. V našem fondu je možné investovat i na kratší období, doporučujeme pět let. V tomto horizontu cílíme na průměrnou roční výnosnost kolem 10 procent. Už letos k této hranici míříme, přičemž ještě vloni jsme se pohybovali někde kolem nuly – což je skvělý výsledek, protože v podstatě veškerá naše konkurence, která na trhu existuje, se na konci prvního roku dostala zpravidla někam na úroveň minus dvou procent.
Miroslava Kučeráková Do J&T nastoupila Mirka před více než deseti lety ještě za studií. Po krátké praxi se stala pevnou součástí týmu Patrika Tkáče, kde se začala starat o jeho aktivity spojené s vínem a vinařstvími. Za tu dobu se aktivity v této oblasti rozšířily od obchodování s vínem a distribuce, přes vinohrady a vinařství v Česku, na Slovensku a francouzském Bordeaux až po investiční vína. Těm se Mirka plně věnuje přes šest let. Vystudovaný má marketing a management na vysoké škole Akadémia médií v Bratislavě. |  |
A co vaše osobní „vinné“ investice? Jak se daří vašemu soukromému portfoliu?
Já ve skutečnosti už žádné vlastní nemám. Vše, co jsem měla, jsem prodala, abychom mohli s Patrikem tento náš společný fond rozjet. To společné portfolio, které jsme s Patrikem spravovali, jsem prodala a zisk z tohoto prodeje jsme následně oba investovali do našeho fondu.
Cílem bylo zpřístupnit klientům naší J&T Banky investiční produkt právě takovéhoto charakteru. Já osobně jsem se toho ze začátku trochu obávala, protože to znamenalo, že najednou nebudu investovat peníze své, nýbrž někoho úplně jiného – cizích lidí. Ale nakonec jsme do toho šli, fond spustili a nakoupili část portfolia ze svého – včetně několika opravdu raritních vín za tisíce eur Správa tím ale neskončila, protože do portfolia průběžně dál nakupujeme a aktivně ho rozvíjíme.
Je pravda, že jsme s nákupem části portfolia, kterou jsme financovali z mé a Patrikovy vlastní investice, možná mohli chvíli počkat. V době, kdy jsme vína nakupovali trh klesal, ale zároveň se ještě nenacházel na úplném minimu. Ostatně, i proto jsme vloni skončili tam, kde jsme skončili. Ale to ve výsledku nevadí, protože oněch raritních vín, která mají doporučenou dobu pití třeba až v horizontu desítek let , je na trhu aktuálně velice málo, takže zcela určitě bude docházet k jejich zhodnocení současně s tím, jak trh opět začne ožívat.
V čem to je, že trh v posledních letech takto klesal?
Jednou z hlavních příčin nedávného poklesu trhu s investičním vínem bylo to, že se během posledních dvou let řada sběratelů začala svých vín rychle zbavovat. To vedlo ke snižování cen a následně k poklesu celého trhu. Důvodem byly globální ekonomické výzvy. V první polovině minulého roku zejména růst úrokových sazeb a celkově opatrné ekonomické prostředí, v té druhé pak především geopolitické události. Ale jak říkám, já osobně v poklesu až takový problém nevidím, protože raritních vín je na trhu čím dál tím méně, takže se v příštích letech dozajista začnou opět výrazně zhodnocovat. Zároveň se mi otevřely nové zdroje nákupů a na trhu se objevila řada zajímavých příležitostí. To vnímám jako pozitivum.
Do jakých vín vaši investoři investují nejčastěji?
V rámci našeho fondu to funguje tak, že peníze investorů investujeme my. My vytváříme portfolio, my nakupujeme vybraná vína, my je skladujeme v našich skladech v Bordeaux a ve Velké Británii. Tedy řečeno jinak, naši investoři investují do fondu jako takového, nikoliv do konkrétních lahví – nestávají se majiteli jednotlivých vín. Až ale budeme naše portfolio prodávat, budou mít přednostní právo si tyto lahve, ke kterým by se za normálních okolností nejspíš nedostali, zakoupit.
Jakou část v rámci celkového portfolia by investice do vína měly podle vás tvořit?
Ono asi záleží na osobních preferencích. Znám řadu velice bohatých lidí, kteří k tomu přistupují různě. Někdo investuje do vína víc a má v něm třeba i polovinu svého majetku, někdo zase méně. Vím ale, že všeobecně se doporučuje, aby to nebylo více než deset procent. A já s tímto názorem docela souhlasím.
S jakou největší raritou jste se vy sama za svoji kariéru setkala?
V minulosti jsem na sekundárním trhu koupila láhev Domaine Leroy, Musigny 2015 za 23 tisíc liber. Jednalo se o láhev, ke kterým se běžně dostanou jen opravdu vybraní investoři, protože jich tento producent ročně pouští na trh jen pár desítek. O zhruba asi rok a půl později jsem se ji pak rozhodla prodat, přičemž jsem ji prodala za asi 87 tisíc liber, takže se opravdu nádherně zhodnotila. Jenže když jsem pak na toto víno znovu narazila asi další dva roky na to, obchodovalo se už za 150 tisíc liber.
Předpokládám, že jste toho následně litovala…
Jasně. A litovala jsem toho o to víc, jelikož jsem ho prodala vlastně tak trochu omylem. Chystala jsem se prodat jen část svého portfolia, takže jsem si ho nechala ocenit jednou brokerskou společností, která obchod následně zrealizovala. Bohužel broker neotevřel moji tabulku s konkrétními pokyny, ale rovnou pustil do trhu celý balík, který měl v tu chvíli hodnotu zhruba 400 tisíc liber.
Co vám mám povídat, tři dny jsem to oplakávala, protože tohle víno jsem opravdu prodat nechtěla. Ale protože se to portfolio prodalo opravdu rychle, nešlo s tím už nic dělat.
Přesto v investicích směle pokračujete nadále…
Rozhodně. Ostatně i tak jsem na tom tehdy naštěstí docela dost vydělala…
Rozhovor vznikl pro byznysový server Euro.cz.