Jan Kotek: Polsko místo Slovenska. Kam dnes expandují české firmy

Jakou motivaci dnes mají firmy, které expandují do zahraničí?

Motivace většinou vyplývá z omezené velikosti českého trhu. Firma, která expanduje do zahraničí, v určitém momentu přirozeně narazí na limity domácího trhu, ať už z pohledu odbytu, nebo nabídky v některých sektorech.

Další motivací může být v některých odvětvích také cena aktiv. Vidíme to například v sektoru nemovitostí, kde může být někdy levnější nakupovat v zahraničí. V Česku je totiž poměrně velké množství kapitálu, které hledá uplatnění a investiční příležitosti – typicky právě v nemovitostech. Některá aktiva jsou proto u nás o něco dražší než například v sousedním Polsku. U některých typů aktiv se dokonce dostáváme na úroveň cen srovnatelných s Německem nebo Rakouskem.

Je takových firem více než v minulosti? Dostáváte v bance více poptávek na financování?

Ano, tento trend roste. Postupně se vyvíjí síla českých firem, což vidíme jak u velkých hráčů, tak u středně velkých společností, které hledají příležitosti pro akviziční růst. Klienti se na nás nyní obracejí zejména kvůli polskému nebo německému trhu.

Proč právě tyto dvě země?

Je to logicky dáno geografickou blízkostí. Zároveň jsou oba trhy pro české firmy relativně známé. Významnou roli hraje i to, že jsme v Evropské unii – platí zde svoboda pohybu kapitálu a existuje dobrá vymahatelnost práva. Investory oslovuje také podobnost právního prostředí.

Říkal jste, že o expanzi mají zájem už i středně velké firmy. To dříve nebývalo?

Dříve tomu tak opravdu nebylo. Firmy tehdy viděly dostatek příležitostí na českém trhu. Jak se jim ale postupně dařilo, začaly přerůstat jeho hranice a přirozeně expandovat do zahraničí.

Vidíme například firmy, které nejprve prodávaly do Německa a postupně tam začaly růst i akvizičně – kupují své odběratele nebo naopak konkurenty. Rostou tedy buď vertikálně, nebo horizontálně.

Které obory jsou v expanzi nejaktivnější?

Nejčastěji se na nás obracejí firmy ze sektoru nemovitostí. Aktiva například v Polsku jsou výhodnější a často nabízejí vyšší výnos než v Česku. Obracejí se na nás ale také společnosti ze strojírenství nebo průmyslové výroby.

Podle čeho posuzujete, s kým do spolupráce půjdete?

Díváme se především na track record investora, tedy jeho historickou výkonnost a kredibilitu. Buď jde o klienta, kterého už známe, protože jsme ho v minulosti financovali, nebo o někoho nového. V takovém případě se snažíme získat dostatek informací, abychom mohli posoudit jeho investiční tezi a schopnost splatit financování.

Existují nějaké obory nebo země, které byste nepodpořili?

Na jednotlivé obory bych to úplně nezužoval. Samozřejmě bychom nepodpořili nic, s čím bychom nebyli eticky nebo hodnotově ztotožněni.

Z geografického pohledu se snažíme spíše orientovat na Západ než na Východ. Na druhou stranu podporujeme naše klienty třeba i v expanzi do Rumunska nebo Chorvatska. Ostatně v Chorvatsku máme vlastní banku, takže tam jsme do určité míry „doma“.

Primárně se tedy soustředíme na Evropu, ale máme úvěry i mimo evropský region – například v Americe. Historicky jsme zajišťovali úvěr také v Africe, kdy jsme klienta podpořili při investici do tamního byznysu.

O jaké typy financování mají klienti nyní největší zájem?

Potřeby klientů jsou velmi individuální. Například nyní řešíme financování klasického výrobního areálu v Německu. Jde o typický příklad středně velké firmy, která má svou lokální banku v Česku, ta však není schopna podpořit její přeshraniční expanzi.

Zároveň taková firma často nezíská úvěr přímo v Německu, protože je pro tamní banku obtížně čitelná, a tedy obtížně financovatelná. Právě v takových případech může naše banka klientovi pomoci s přeshraniční akvizicí.

Liší se nějak vztahy a procesy financování v zahraničí oproti České republice?

V každé lokalitě, kde se rozhodneme financování podpořit, se snažíme detailně poznat místní právní prostředí a spolupracujeme s lokálními právními zástupci. Potřebujeme dobře zmapovat realitu na trhu, zejména z pohledu vymahatelnosti práva v případě, že by financování neprobíhalo podle dohodnutých podmínek.

Jako česká, respektive česko-slovenská, banka máme velmi dobrý přehled o českém a slovenském trhu. Podmínky zde jsou pro nás jasně čitelné a dopředu víme, do čeho jdeme. V zahraničí to tak vždy není.

Máme vytipované lokality, kde se cítíme velmi jistě a kde dokážeme rychle říci ano. Existují ale také země, kde poskytujeme úvěry až po pečlivém zvážení. Příkladem může být právě třeba zmiňované Rumunsko – je to sice členská země EU, ale z našeho pohledu to zatím není úplně vyzkoušený trh.

Roste objem úvěrů, které ročně poskytujete?

Ano, meziročně stále roste. Naše úvěrová bilance se v tuto chvíli pohybuje kolem 100 miliard korun. Ročně přitom musíme zhruba čtvrtinu portfolia obnovovat, protože se úvěry postupně splácejí.

Dlouhodobě spolupracujete například se skupinou KKCG Karla Komárka. Mají to u vás velcí a prověření klienti jednodušší?

Určitě ano. Náš byznys stojí na dlouhodobých partnerstvích. S velkými jmény na českém a slovenském trhu se dobře známe, a je proto logicky jednodušší se domluvit.

Snáze se také ověřují jejich investiční teze a lze se s nimi pustit nejen do financování, ale i samotných investic. Zároveň tyto velké skupiny dobře vědí, jaký reporting banka potřebuje, a jsou schopny ho připravit tak, aby se v něm finanční instituce dokázala rychle zorientovat.

Může expanzi českých firem ovlivnit globální situace, například transatlantické vztahy?

Mezi českými firmami zatím nepozoruji trend změny směru podnikání. Dění na globálních trzích samozřejmě sledují, ale zatím se výrazně nepropisuje do jejich rozhodování.

Zaznamenal jste ochlazení zájmu českých firem o investice na Slovensku?

Ano, zaznamenal. V současnosti je pro české podnikatele zajímavější polský nebo německý trh, především kvůli jejich velikosti. Slovenský trh je relativně malý a současná politická situace na Slovensku – bez ohledu na geopolitické dění ve světě – nevzbuzuje u některých investorů velkou důvěru pro větší expanzi.