V nejistých časech trhů je snadné podlehnout panice. Privátní bankéřka Jana Šantorová v rozhovoru vysvětluje, jak zůstat klidný, proměnit volatilitu ve svůj prospěch a spoléhat na zkušeného bankéře místo toho, aby investiční rozhodnutí určovala média či umělá inteligence.
Žijeme v nejisté době, ať už jde o situaci na finanční trzích nebo geopolitiku. Máte pro své klienty radu nebo návod, co dělat, když investovaná aktiva klesnou třeba o dvacet procent?
Poslední dekáda opravdu přinesla několik období velké nejistoty a volatility a aktuální situace zatím přináší také mnoho otazníků. První, co říkáme v těchto případech klientům, je: „Uklidněte se a zavolejte svému bankéři.“ Naším úkolem je dívat se na situaci mnohem komplexněji než klient a klienta zpátky vrátit do dlouhodobého kontextu. Ani umělá inteligence vám neřekne, co přesně máte v takových situacích dělat. My naopak známe klientovu situaci, zázemí, víme, jak se v podobných chvílích choval v minulosti a můžeme mu pomoci zachovat odstup.
Důležité je neudělat příliš unáhlený krok a edukovat klienta, že volatilita není náš nepřítel, kterého by se měl za každou cenu bát, ale dá se s ní také pracovat. Mnozí investoři právě díky výkyvům v posledních letech vydělali velké množství peněz.
Dříve jsme zažívali primárně krize trvající dlouhé roky, dnes jsou výkyvy mnohem častější a kratší. S rozvojem technologií, tokem informací a také širším přístupem k investování se zvýšila dynamika trhu a rychlost tržních návratů. Pokud investor přijme volatilitu jako součást investičního prostředí a naučí se na ní participovat, může mu přinést i ovoce. Pokud se investor nedokáže s vyšší dynamikou trhu smířit, měl by se vyhnout aktivům, která jsou na ni citlivá a přehodnotit zastoupení některých aktiv ve svém portfoliu.
Co se týče reakce na výkyvy trhu, jsou mezi investory generační rozdíly?
Protože máme za sebou několik poměrně nedávných tržních propadů, které zasáhly jak starší generaci investorů, tak i nastupující generace, myslím, že si na výkyvy na trzích investoři do určité míry zvykli. Troufám si ale tvrdit, že mladší generace je zpravidla ochotnější do trhu za těchto okolností opětovně vstoupit a pozice aktivně navyšovat a naředit. Starší generace zakladatelů se často chová konzervativněji a vyčkává, zda se situace stabilizuje a zaměřuje se spíše na ochranu již vybudovaného majetku. Přesto už rozdíly v chování jednotlivých generací nejsou tak výrazné jako dříve.
V úvodu rozhovoru jste zmiňovala umělou inteligenci. Jak vnímáte její vliv na oblast privátního bankovnictví a investování?
V investičním prostředí má AI značný potenciál, ale na druhou stranu má stále své limity. Především je třeba si uvědomit, že se na problematiku investičního rozhodování nedívá z vašeho úhlu pohledu. Museli bychom jí dodat obrovské množství často i citlivých osobních a detailních informací, aby mohla poskytnout skutečně relevantní doporučení. Pokud ji dáme přístup k širokému spektru dat, tak si dovedu její hlubší zapojení do budoucna představit.
V současnosti ale vnímáme AI více jako analytický a podpůrný nástroj. Je využívaná spíše při konstrukcích automatických portfolií určených pro retailové klienty. Ale pokud jste privátní klient s větším objemem majetku, nechcete jít cestou automatického investování jen na základě vyplněného investičního profilu. Chcete slyšet kritický pohled zkušeného člověka a nechat si nastavit i určité zrcadlo, jestli jdete správným směrem a máte všechny informace pro své rozhodnutí. Některé investiční nástroje jsou navíc pro AI natolik komplexní, že veřejné informace, se kterými AI pracuje, nejsou dostatečné nebo dostupné pro správné rozhodnutí.
Stává se vám, že přijde klient s analýzou z ChatGPT a řekne: „Sem bych chtěl investovat, protože mi to doporučila umělá inteligence.“? Jak na to reagujete?
Nestává se to zatím v privátním bankovnictví příliš často, ale pár případů už jsem zaznamenala. Umělá inteligence vám dokáže velmi dobře shrnout výhody, nevýhody, rizika i charakteristiky spojené s investičními nástroji. Ale jak jsem zmiňovala, u řady investičních nástrojů, obzvlášť u alternativních, jako jsou ty z oblasti private equity apod., data veřejně dostupná kompletně nejsou. Když vše probereme s klientem konkrétně, většinou pochopí, že mu AI často doporučí určitý styl investic, které se vzájemně hodně podobají, ale nezahrnuje produkty, které jsou pro ni z pohledu zdrojů dat nedosažitelné, a portfolio tak není vyvážené.
Nesetkáváte se tedy se situací, kterou někdy popisují lékaři, že se pacienti diagnostikují sami pomocí internetu a mají větší důvěru ke stroji než k odborníkovi s desítkami let zkušeností?
Je to hezké srovnání, ale musím říct, že my to tak nepociťujeme. U lékaře často narazíte na to, že používá spoustu termínů, kterým, pokud nejste sám lékař, příliš nerozumíte. Člověk má pak tendenci zeptat se AI, aby mu situaci lépe vysvětlila. Funguje tam určitá komunikační bariéra a právě kvůli ní může vznikat důvěra v AI, protože vám kontext vysvětlí dostatečně srozumitelně.
V našem oboru ta informační bariéra fakticky existovat nemůže. Klienta musíme edukovat tak, aby skutečně věděl, co dělá, proč to dělá, s jakými produkty a riziky pracuje a jaká je jeho dlouhodobá strategie. Pak nemá tendenci přijít nahodile s něčím, co by úplně rozbilo jeho dlouhodobý plán. Ale to neznamená, že tu není žádný prostor pro nové investiční myšlenky, které vzejdou od klienta.
Jana Šantorová Manažerka privátního bankovnictví, investorka a milovnice umění. V J&T Bance působí od roku 2012, kam nastoupila již během magisterském studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Postupně prošla několika převážně obchodními pozicemi. Od roku 2017 se věnuje výhradně privátním klientům banky a v posledních letech vede také vlastní tým privátních bankéřů. |
Jakým způsobem tedy využíváte umělou inteligenci při práci s klienty?
Spolupráce s AI může mít několik podob. Zaprvé může pomoci bankéři při každodenní práci a zefektivňuje ji. Umí zanalyzovat, co jsme s klienty v poslední době řešili, projít velké množství dat a shrnout je do použitelného výstupu. Není tedy nutné všechno držet v hlavě, což je pro bankéře obrovská úleva. AI vás navíc dokáže upozornit na něco, co by vám jinak uniklo nebo co byste si neuvědomili.
Druhým aspektem je analýza dat v kontextu finančních trhů. Primárně ji využívají analytici, my jsme spíš příjemci už vytříděných dat v podobě makro komentářů a shrnutí investičních příležitostí. Ale i my bankéři si pomocí AI můžeme přiblížit oblast, ve které si nejsme jistí. Pro mě osobně je to nástroj, který vás dokáže rychle připravit, doplnit souvislosti a dát vám komplexnější obrázek o problému, který řešíte.
A pak tu máme využití i při reálné stavbě portfolií a konkrétních produktů. Dnes již existují na trhu strategie, které na plno využívají umělou inteligenci například tak, že analyzují tzv. earnings calls managementu konkrétních sledovaných společností. Umělá inteligence vám během chvíle v tónu hlasu či frekvenci určitých slov managementu dokáže najít i díky porovnání s historickými daty signály, zda má akcie větší pravděpodobnost růstu, nebo poklesu. To člověk není schopen obsáhnout.
Přesto jsem zastáncem toho, že lidský aspekt bude v privátním bankovnictví pořád zásadní. AI data zanalyzuje, ale člověk je musí verifikovat a potvrdit.
Ovlivňují psychologii klientů sociální sítě? Tam už nejde o stroj, ale desítky nebo stovky tisíc lidí v pozadí, které vytvářejí náladu a sentiment, jemuž je možné podlehnout.
Vliv sociálních sítí samozřejmě vnímáme. V poslední době lze tento trend pozorovat například u kryptoměn nebo aktuálně u zlata. Lidé, kteří se zlatu dříve spíše vyhýbali, o něj najednou začínají ve velkém projevovat zájem. Často je to dáno tím, že se téma častěji objevuje v médiích i na sociálních sítích a vzniká efekt FOMO – tedy obava, že mi nějaká investiční příležitost uniká.
Investor pak přichází s představou, že zlato musí do portfolia ihned nakoupit, protože v posledních měsících výrazně posílilo, a ptá se, proč ho už dávno nemá v portfoliu, nebo zda nemá pozici navýšit. V takové chvíli je důležitá práce s motivací klienta. S klientem se snažíme jeho motivaci zasadit do kontextu – zjišťujeme, zda jde o krátkodobou spekulaci, nebo o dlouhodobou součást portfolia. Teprve na základě této debaty lze posoudit, zda a jakou roli má konkrétní aktivum, jako je například zlato, v jeho portfoliu.
Existuje nějaký průsečík v druhu aktiv, který spojuje portfolia všech vašich klientů?
Pokud jde o typickou skladbu portfolia a to, jak vypadá privátní klient, musím říct, že každý je jiný, ale téměř všichni jsou přesvědčeni o tom, že jsou stále konzervativní investoři, i když tomu jejich investiční cíle a profil v posledních letech již neodpovídají. Co mají velmi často společné, je značný podíl nemovitostí v portfoliu. To je pro české prostředí typické a asi se to jen tak nezmění.
V posledních letech ale pozorujeme rostoucí význam private equity a dalších aktiv, které postupně nahrazují dříve typické portfolio postavené převážně na dluhopisech s minimální dynamickou složkou. K tomuto posunu přispěl i rozvoj fondu J&T Arch, jenž patřil mezi první výrazné private equity produkty na českém trhu. Zároveň se klienti stále častěji obracejí i k akciím. Ty se stávají dominantnější součástí portfolií, a to primárně prostřednictvím akciových fondů. Postupně se tak začínáme přibližovat investičnímu modelu běžnému na západních trzích.
Obecně už nejsou klienti tak konzervativní jako před lety. Dnes chtějí od svého majetku víc a vidí, že správně diverzifikované portfolio jim může přinést někdy i větší efekt než samotné podnikání.
Jak se podle vás promění chování českých dolarových milionářů v příštích pěti až deseti letech?
Podle mého názoru se bude chování dolarových milionářů v příštích letech vyvíjet v několika směrech. Bude pokračovat trend, o kterém jsme už mluvili – portfolio bude čím dál méně postavené pouze na tradičních aktivech či nemovitostech, které jsou typické pro české prostředí.
Investoři si stále více uvědomují, že na část portfolia je potřeba dívat se v dlouhém, v podstatě neomezeném investičním horizontu. Vedle dluhopisů tak do portfolií častěji zařazují také alternativní investice, například private equity, hedgeové fondy nebo další podobná aktiva.
Velká část dolarových milionářů zároveň přemýšlí o svém majetku ve výrazně širším kontextu. Nejde už jen o jeho zhodnocení, ale také o jeho strukturu, ochranu a smysluplné předání další generaci. Proto poroste význam profesionální a vysoce personalizované správy majetku. Bankéř se tak stále více stává partnerem, který propojuje klientův majetek, podnikání klienta i širší rodinné otázky.
Celkově se tak budeme postupně přibližovat západnímu modelu – nejen ve skladbě portfolií, ale také v přístupu k majetku samotnému. Vedle výnosu bude stále větší roli hrát i to, jakou funkci majetek plní v rámci celé rodiny, a s tím související témata, jako je mezigenerační předání majetku, vzdělávání další generace nebo filantropie.