Debata, zda při alokaci kapitálu využívat aktivní, nebo pasivní správu aktiv, se vede již řadu let. Já si myslím, že pro každého investora bude odpověď na tuto otázku jiná. Neexistuje žádné univerzální řešení, které by vyhovovalo všem, a každý z těchto přístupů má své klady a zápory.
Jak se k této otázce staví velcí hráči, kteří spravují miliardy dolarů? Podívejme se na čtyři zajímavé přístupy alokace kapitálu.
Norský model symbolizuje efektivitu a jednoduchost. Tento styl investování, zpopularizovaný norským penzijním fondem GPFG, klade důraz na veřejně obchodované akcie a dluhopisy s převážně pasivní správou aktiv. Norský model nabízí nízké náklady, transparentnost a jednoduchost. Ideální pro investory, kteří chtějí získat tržní výkonnost bez zbytečného komplikování. Tento styl ovšem neznamená pouhé nakupování indexu S&P 500, který je dnes tak oblíbený. Investování do indexu S&P 500 je totiž samotnou spekulací, a to na vývoj 500 největších amerických firem. Norský model je spíše o diverzifikaci a sázení na široký celosvětový index.
Endowment model (nadační model) zpopularizovala nadace Yale University. Tento styl se vyznačuje vysokým podílem alternativních investic (private equity, venture capital, hedge funds), aktivním řízením a externě spravovanými aktivy. Pro investory s dlouhodobou vizí a nižšími likvidními potřebami je tento model skvělou volbou, která může zpřístupnit nadstandardní výnosy. Avšak pozor, klíčem k úspěchu je pečlivý výběr portfolio manažerů a důsledné sledování jejich výkonnosti.
Kanadský model, známý díky Kanadské penzijní investiční radě (CPPIB), kombinuje vysoký podíl alternativních investic s interně spravovanými aktivy. Inovativní prvky kanadského modelu zahrnují využití moderní teorie portfolia a nastavení referenčního portfolia. Referenční portfolio představuje benchmark pro alternativní investice, tj. jaké zhodnocení by bylo možné získat při investici do veřejně obchodovaného indexu.
Investování založené na řízení závazků (Liability Driven Investing, LDI): Hlavním cílem LDI je vytvoření takového výnosu, jenž pokryje očekávané závazky. Takovým závazkem může být například důchod nebo vklady bankovních klientů. Investor si nejdříve definuje všechny svoje závazky a na základě toho sestaví své portfolio. Jde o kombinaci aktivní a pasivní správy ve snaze dosáhnout výnosu, jenž pokryje všechny závazky při co nejnižší volatilitě. Tento styl investování je často populární mezi americkými penzijními fondy nebo bankami. V LDI portfoliích se často setkáme s vysokým podílem dlouhodobých dluhopisů, které slouží ke stabilizaci výnosů a snížení rizika.
Představte si, že máte větší objem peněz, který nebudete minimálně následujících 10 let potřebovat. V tomto případě byste mohli zvážit endowment model, který nabízí vyšší potenciál zhodnocení investice. Na druhou stranu, pokud jste blíže k důchodovému věku a potřebujete stabilitu a pravidelný příjem, LDI model by mohl být pro vás lepší volbou.
Při výběru investičního stylu je důležité zohlednit vaši osobní situaci a preference. Pokud máte dlouhodobý horizont a chcete průměrný tržní výkon, může být vhodný široký indexový fond. Jestliže hledáte nadměrný výnos nebo chcete podporovat určité projekty nebo firmy, může být vhodnější aktivní správa.
Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv styl, je důležité zůstat informovaný a neustále se učit. Měli byste se o svoje investice zajímat a vědět, do čeho investujete, jaká je očekávaná výkonnost a poplatková struktura. Pokud investor dlouhodobě drží kapitál ve fondu, jenž mu ročně přináší 1% zhodnocení, je to především chyba investora, a ne aktivního nebo pasivního přístupu k investování.