Výroční ceny ragby ovládla popáté Doležilová a poprvé Koblic

Vyhlášení Výročních cen České rugbyové unie letos proběhlo v hotelu DAP v Dejvicích v rozšířeném formátu za účasti tří stovek pozvaných hostů. Akci tradičně moderoval sportovní a ragbyový reportér České televize David Kozohorský. Vyhlášeno bylo celkem 19 kategorií.

Anketa navazuje na tradiční akci Ragbista (ragbistka) roku, jejíž historie spadá až na začátek sedmdesátých let. Prvním vítězem se za rok 1973 stal Jiří Skall starší. Celkově šestkrát zvítězil Bruno Kudrna. Loni byli oceněni Dan Hošek a Julie Doležilová.

Na historii českého ragby zavzpomínal také jednadevadesátiletý Eduard Krützner. „Naše ragby je v Evropě velice dobře známo. I když jsme v malém počtu, dělá nám dobré jméno,“ uvedla tuzemská ragbyová legenda.

Propagaci a podpoře tuzemského ragby se dlouhodobě věnuje prezident ČSRU Dušan Palcr, který současně zastává post předsedy představenstva J&T Real Estate a předsedy dozorčí rady společnosti JTZE. „Ragby je šlechtic mezi sporty, tak to cítím. Děkuji všem, kdo dennodenně ve vlastním čase pracujete pro české ragby,“ vzkázal během slavnostního večera.

Podle Pavla Myšáka, ředitele ČSRU, zápasy českých ragbyových týmů jen loni vidělo v České televizi 1,6 milionů diváků. „To je unikátní číslo, s takovým se dá mnohem lépe pracovat vůči sponzorům,“ prohlásil. Minulý rok Česká televize přinesla dvě desítky přenosů z ragby, letos bude toto číslo ještě vyšší.

Porovnávám se s nejlepšími světovými hráčkami

Julie Doležilová, reprezentantka, hráčka Tatry Smíchov

Vyhrála jste už popáté, co za tímto opakovaným úspěchem podle vás stojí?
Myslím, že hlavní je každodenní práce na sobě – ať už na tréninku, nebo mimo hřiště. Lidi to dokážou ocenit a zároveň máme hrozně fajn tým, který mě motivuje dál. Cítím se v něm dobře, máme super kolektiv a díky němu jde všechno tak nějak jednoduše a přirozeně.

Tušila jste, že to může vyjít?
Upřímně jsem v to doufala, ale zároveň jsem věděla, že v týmu máme spoustu kvalitních hráček a nic není automatické. Byla jsem moc ráda za svůj výkon, hlavně na turnaji v Dubaji, který byl můj první po operaci ramene – ten moment mi potvrdil, že ragby ve mně pořád je a že ho dokážu hrát opravdu dobře.

Jak těžké je držet se na vrcholu?
Pro mě to není jen o výsledcích, ale hlavně o každodenní motivaci a chuti zlepšovat se. Porovnávám se s nejlepšími světovými hráčkami, vím, kde mám svoje rezervy, a baví mě posouvat své hranice a soupeřit na nejvyšší úrovni. I kdybych teď žádnou cenu nezískala, na sobě bych makala stejně – je to součást mého života a cílem je být nejlepší nejen na hřišti, ale i v přístupu k samotnému sportu. Takže bych neřekla, že to je těžké, spíš je to něco, co mě pohání dál.

Julie, stále věříte, že si zahrajete na LOH 2028?
Určitě věřím, že se na olympiádu můžeme dostat. V minulé kvalifikaci v Monaku v roce 2024 nám to uteklo opravdu o kousek, což nám dodalo ještě větší motivaci. Máme velmi mladý a silný tým, který ukazuje, že umíme hrát kvalitní ragby, a pod vedením trenéra Lionela Perrina se neustále zlepšujeme. Teď je pro nás klíčové dál tvrdě pracovat a hlavně dosáhnout větší konzistence výkonů. Olympiáda je náš velký sen a zároveň cíl, pro který děláme maximum.

Patří mezi vaše cíle zahrát si i profi ragby v zahraničí?
Hrát ragby na profesionální úrovni v zahraničí je můj sen už od malička. Ráda bych příští sezonu strávila v některém z lepších evropských klubů, ideálně v nejvyšší lize ve Francii nebo v Anglii. Samozřejmě mě lákají i Austrálie nebo Nový Zéland, ale začala bych v Evropě, kde je cesta pravděpodobně jednodušší. Pro mě je důležité, že hraní v zahraničí nijak neomezí mou reprezentaci – chci skloubit klubové zápasy s českou reprezentací a být součástí obou týmů.

Mnoho mladých talentů nám proteče mezi prsty

Adam Koblic, reprezentant, hráč Tatry Smíchov

Letos jste anketu vyhrál poprvé. Co k tomuto úspěchu přispělo?
Je za mnou sezóna, kde se toho sešlo hodně dobrého. Tatra, sedmičky, Warriors, patnáctková reprezentace. Každý z těchto týmů mi dal něco. Tatra mi loni připomenula lásku pro ragby, protože mě opět začalo bavit hrát s přáteli a bavit se. V sedmičkách jsem se posunul mezi „starší“ hráče a musel jsem se naučit tým vést a motivovat. Ve Warriors jsem našel pochopení a možnost hrát instinktivní plynulé ragby. Patnáctková reprezentace mi dodala hrdost na svůj národ. Všechno dohromady bylo tím, co mě posunulo o stupínek dál.

Co vás přivedlo k ragby?
K ragby jsem se dostal díky Martinu Aschenbrennerovi (pozn. red.: otec dalšího mladého reprezentanta Maxe), který tehdy na ragby přivedl děti z okolí svého syna.

Co vás na ragby zaujalo?
Z mého pohledu jde o nejvíc všestranný sport na světě, kde musíte umět všechno a zároveň si najít to svoje, v čem budete vynikat.

Ragby není v Česku profesionálním sportem. Jak se vám daří skloubit práci s tréninky a zápasy?
Je to těžké, i z toho důvodu jsem pár let trávil ve Velké Británii na střední a vysoké škole. Tam je to součástí studijního života. S prací je to samozřejmě náročné, už jsem za posledních pár let vystřídal několik zaměstnání v kombinaci s výkonnostním ragby. Díky vystudovanému oboru jsem pracoval ve zdravotnictví, pak v Národní sportovní agentuře a teď podnikám a zároveň pomáhám s trénováním talentované mládeže v Tatře. Takže to mi samozřejmě dává asi nejvíc prostoru se věnovat sportu.

Věříte, že si zahrajete na mistrovství světa v roce 2031?
Ať to zní jakkoliv bláznivě, tak já tomu věřit chci. Zatím vidím, že naše dospívající ragby vykročilo správným směrem, ale máme před sebou ještě zatraceně dlouhou cestu, na které se musí povést ještě spoustu věcí.

Uvažujete o tom, že byste znovu odešel hrát do zahraničí?

Ano, v tuto chvíli přemýšlím o možnosti vycestovat ven. To je v podstatě taky jeden z kroků, který jistě pomůže se přiblížit cíli mistrovství světa. Hráči musí sbírat více zkušeností, které se v Česku v tuto chvíli nedají získat.

Co přejete českému ragby do budoucna?
Aby mladí hráči měli sen stát se reprezentanty a hrát na úrovni Championship a výš. Myslím, že tato možnost a cíl není komunikován ve všech klubech s patřičným respektem vůči reprezentaci, a tak nám mnoho mladých talentů proteče mezi prsty. Přeji českému ragby, aby mělo přetlak hráčů, kteří chtějí do reprezentace.