České firmy už se přestaly bát složitějších finančních instrumentů a využívají je stále častěji. Od klasických úvěrů se přesunuly k dluhopisům, private equity nebo třeba k mezaninovému financování. Umístěním dluhopisů na trh totiž například investorům vysílají jasnou zprávu. „Říkáte jim, že váš byznys a vaše financování nestojí jen na jedné noze, prozkoumali je odborníci a věří vám. A tak vám mohou věřit i investoři,“ vysvětluje Václav Plášil, ředitel odboru SME.
Platí, že progresivnější management a novější firmy slyší na nové modely financování více než třeba společnosti vzniklé v 90. letech?
Je to tak. Firmy z 90. let často vybudoval jeden zakladatel, byly to takové one man show. Zakladatelé své fabriky pomalu vypiplali jako své děti. Kladli tam na sebe cihly, umísťovali stroje, znali všechny své lidi. A financování pak mnohdy brali tak, jako když dáváte dítěti kapesné. Když ho prošustruje, vlastně se nic neděje. Je ale také pravda, že v 90. letech banky žádné jiné formy financování než prostřednictvím klasických úvěrů nenabízely.
Současná generace podnikatelů už k tomu přistupuje více byznysově, logicky tak zkouší i nové způsoby financování. Také platilo, že podnikatelé vystavěli svůj byznys v České republice a dál už nešli. Nebo své impérium nejprve pevně ukotvili v České republice a až poté zamířili do zahraničí. Nyní už ale přemýšlí rovnou globálně. Hledají produkt nebo službu s potenciálem na mnohem větším trhu nebo se škálovatelností.
Mladí podnikatelé jsou také mnohem ochotnější žít pro rozvoj své firmy s dluhem a pálit cash. Nejdou už tolik postupnými kroky, nečekají na to, až stabilizují jednu továrnu. Pouští se do všeho najednou. Nejde jen o věk, ale o dobu jako takovou a možnosti trhu. I když to všechno neplatí absolutně, nedá se to paušalizovat. Tento trend ale vidím a postupem času se bude ještě násobit, také třeba díky umělé inteligenci.
Které úvěrové produkty tedy u vás klienti nejčastěji poptávají?
Nejsme klasická kamenná banka, náš pohled může být specifický. I naši klienti si nejčastěji berou dlouhodobější úvěry, ať již na pořizování majetku, nebo i na provoz. Ale jak roste jejich apetit expandovat za hranice, začínají stále častěji přemýšlet nad financováním komplexně a porozhlížejí se i po využití všech možností juniorního i seniorního dluhu. Vedle úvěrů tak zjišťují, co představuje vydání dluhopisů nebo vstup na burzu, a to nejen na tu domácí, ale i v zahraničí.
Jak hodnotíte současnou úroveň českého dluhopisového trhu?
Naštěstí se už trh trochu pročistil od takzvaných prašivých dluhopisů, kvůli kterým řada investorů přišla o peníze a lidé se pak začali bát nakupovat všechny dluhopisy. My jsme se snažili naše klienty edukovat, jak se na trhu dluhopisů vyznat a na co si dávat pozor. Vysvětlovali jsme jim, že je důležité se podívat, která instituce dluhopisy vydala, kdo je pod nimi podepsaný a kdo tu firmu prozkoumal zprava i zleva. Bylo by škoda nezařazovat dluhopisy do svého investičního portfolia, mají v něm určitě své místo. My našim dluhopisům věříme a do námi vydávaných dluhopisů vkládáme i své peníze, investujeme tedy spolu s klienty.
Jsou už nyní v České republice dluhopisy standardním a zavedeným finančním nástrojem?
Firmy si na dluhopisy zvykly a hlavně si na ně zvykli investoři. Bez nich by samozřejmě dluhopisový trh nefungoval. Dluhopisy jsou v současnosti pro mnoho lidí daleko akceptovatelnější než akcie. Platí to zejména u starších ročníků, zásadní pro ně je nejspíš to, že u dluhopisů mají jasně daný výnos, u akcií se může různě hýbat. Dluhopisy drobným investorům připomínají termínované vklady nebo vkladní knížky. Vědí, že za vložené peníze dostanou v daný čas určitý úrok. Sice si nedokážou propočítat, jestli je to vůči inflaci ta nejvýhodnější cesta, ale je to ta nejjasnější s jistotou výnosu.
Představme si, že za vámi přijde klient s tím, že by jeho firma chtěla vydat dluhopisy. Jak to pak celé probíhá?
Nejprve zjistíme, proč chce klient vydávat dluhopisy, abychom ověřili, zda je tento druh financování pro daný účel optimální. Nejčastěji se na nás firmy obracejí, když chtějí expandovat v Česku či zahraničí. Pak se podíváme na celou strukturu firmy, často spíše celého holdingu, a její finanční zdraví. Společně pak vymýšlíme strukturu financování, třeba na dva až tři roky. Může se stát, že se nepustíme hned do vydávání dluhopisů, ale rozhodneme se financování firmy nejprve vhodně stabilizovat.
Dluhopisy pak mohou dodávat společnosti i důvěryhodnost na trhu ve chvíli, kdy se klient rozhodne jednat s potenciálními kupci jeho firmy. Dluhopisy dodávají kredibilitu v tom smyslu, že financování nemáte zajištěno jen z jednoho zdroje a že váš byznys model zkoumal už také někdo jiný než jen banka. Byl to někdo, kdo chce své peníze někam vložit a zhodnotit a dávalo mu to smysl. Už i takto dokážou některé české firmy uvažovat. Tím se pak dostávají i krok před konkurenci.
Václav Plášil V J&T Bance působí od roku 2016, nyní na postu ředitele odboru SME. Dříve pracoval v České spořitelně, naposledy jako ředitel sítě regionálních korporátních center. Zkušenosti má rovněž z manažerských postů v GE Money Bank. |  |
Ovlivňuje současná nejistá situace ve světě podnikání vašich klientů? Jak přistupujete se svými klienty k současnému dění na trhu?
I české firmy jsou stále více globální, dění ve světě je tak musí ovlivňovat. Pokud sázejí jen na jednu kartu, může to pro ně být problém. Klíčová je samozřejmě diverzifikace podnikání a to, aby firmy nestály jen na jedné noze.
Když vypukl covid nebo válka na Ukrajině, zasáhlo to samozřejmě všechny, celý trh. Ale pak se objevují také odvětvové krize, které mohou zasáhnout i jen jedno teritorium. Tohle všechno by měli podnikatelé zkoumat. A my společně s nimi.
Banky dnes musejí být partnery, které provedou své klientem okolním světem. Nemůžeme už se dívat jen na rozvahu a výsledovku, musíme zohledňovat i právní, teritoriální nebo sektorové dopady. V tom nám pomáhá, že nejsme jen klasická finanční instituce, ale sami jsme podnikatelé a díváme se na svět podnikatelskýma očima.
V každé krizi se snažíme vidět příležitost a učíme to i klienty. Třeba během covidu to byla pro řadu investorů už několikátá krize v řadě a věděli, že když chvíli vydrží a nezpanikaří, najdou se příležitosti k nákupu. A dnes je to skoro stejné. Češi už se dívají třeba po firmách v Německu, které by mohli koupit, ať už se jedná o dosavadní konkurenty, nebo o firmy pro doplnění portfolia. Velký zájem je teď i o expanzi do Polska, na velký trh, který se rozjíždí.
Rozhovor vznikl pro magazín Hrot.