Galerie Magnus Art pokračuje v představování uměleckých sbírek soukromých sběratelů. Tentokrát dostal prostor projekt fivewords, který tvoří pětice dlouholetých přátel. Více než osm desítek děl začínajících umělců vlastní rovným dílem a myšlenku participativního vlastnictví umění by rádi šířili i dál.
Příběh sbírky fivewords se začíná psát v červenci 2021, kdy si pětice ve složení Pavel Hron, Vladimír Pešek, Jan Sisr, Antonín Tesař a Petr Tošner společně pořídila první umělecké dílo. Myšlenka vytvářet něco společného v nich ale uzrávala delší dobu.
Konkrétní podobu jejich plán získal během jednoho červnového odpoledne při setkání v pivovaru Lajka na pražské Letné, nedaleko vstupu do hlavní budovy Akademie výtvarných umění (AVU), kde se ten den konala vernisáž klauzurních prací. Kreativita, originalita i blízkost uměleckého světa je okouzlily natolik, že právě tehdy zaznělo: „Pojďme společně sbírat obrazy. Tvořit něco dlouhodobého, co bude mít přesah a rozšíří to obzory nejen nám, ale i našim blízkým, dětem nebo přátelům.“
V hlavní roli Letná
Kromě Pavla Hrona, který žije na Moravě, se všichni členové fivewords na Letné pravidelně pohybují, a už před vznikem sbírky se ve volném čase chodili dívat na prezentace diplomových prací nebo studentské klauzury. A to určilo i sběratelský záměr, s nímž sbírku budují. Primárně totiž nakupují nejmladší umění – díla studentů a čerstvých absolventů AVU nebo Vysoké školy uměleckoprůmyslové (UMPRUM).
„Akademické a především umělecké klima je v něčem okouzlující. Je to moment, kdy člověk může zastihnout autory skutečně na počátku jejich kariéry. Je to vzrušující, protože netušíte, jak se dílo autora bude vyvíjet. Vidíte umělce, kterého třeba ještě nikdo jiný nevidí,“ popisuje Vladimír Pešek.
Začínající umělci jsou často po skončení školy nuceni opustit systém a sociální bublinu, v níž během studií tvořili a fungovali, a ocitají se na kariérní křižovatce. A právě v tu chvíli se podle fivewords otevírá příležitost pro soukromé sběratele. „Jsme přesvědčeni, že v tomto momentě by tady měl být segment privátních sběratelů a milovníků umění, kteří si zakoupí umělecké dílo jako uznání a poklepání na rameno. Z velkého množství absolventů uměleckých vysokých škol se stávají grafici a kreativci v reklamkách nebo malíři pro filmový průmysl, což je škoda,“ dodává Vladimír.
82 děl od 23 autorů
„První dva umělci, které jsme do sbírky zařadili, byli János Vamos a Ilona Koroman. Oba teď ukončili své studium. A pro mě osobně bylo velmi hezké vidět, jak se za ty čtyři roky proměnili. Když byli ve druháku, sami byli možná plní pochybností, jestli studují na správné škole, jestli se budou umění opravdu v budoucnu věnovat. A teď je vidíte, jak letí, a už nás nepotřebují,“ vypráví Petr Tošner.
Po čtyřech letech čítá sbírka 82 uměleckých děl od 23 autorů, mezi nimiž kromě zmiňovaného Vamose a Koroman najdeme například Kateřinu Ondruškovou, Samuela Kollárika, Davida Čumalo nebo Dávida Čerťanského. Umělce, kteří již ve sbírce zastoupeni jsou, pětice dlouhodobě sleduje. A pokud se během let jejich tvorba promění, nová díla do sbírky doplní.
„Naším záměrem je sbírku rozšiřovat o nová jména, ale současně při změně tvorby autorů, kteří už ve sbírce zastoupeni jsou, doplňujeme jejich nová díla také. Chceme, aby existoval dlouhodobý průřez jejich klíčovými obdobími, který bude mít i z historického hlediska určitou váhu. Ale tím jsme se samozřejmě dostali do momentu, kdy narážíme na finanční možnosti,“ připouští Vladimír.
Dílo Davida Čumala na výstavě Tušení nespatřeného.
Díla na pětiny
Sbírka fivewords funguje na principu participativního vlastnictví – na pořízení děl se přátelé podílí rovným dílem a každý z nich tak vlastní jednu pětinu díla. A ačkoliv jsou připraveni i na možnost, že by některý z nich s nákupem nesouhlasil, dosud se tak nikdy nestalo a výběr probíhá harmonicky.
„Myslím, že to dost usnadňuje míra přátelství a důvěra,“ vysvětluje Antonín Tesař. „Překvapivě snad nikdy nedošlo k žádné velké diskuzi, i když určitě nastaly situace, kdy se někomu obraz líbil míň nebo víc. Část doby jsem dokonce žil i v zahraničí a ideálním nástrojem se pro nás stal WhatsApp, kdy právě tam docházelo k odsouhlasení nákupu.“
„Já se přiznám, že nastala rozhodnutí, kdy se mi obrazy na první pohled nelíbily, ale zpětně jsem rád, že jsme je vybrali. Připisuji to i tomu, že za ty čtyři roky došlo k rozvoji mého vkusu a náhledu, že umění opravdu není jen o hezké krajince. Že může na první pohled jít o dílo, které je rozrušující, ale přesto chci, aby bylo ve sbírce,“ říká Petr, který má na starosti běžné denní fungování sbírky a vede si také podrobnou tabulku s informacemi o dílech i seznam, kde se které z nich zrovna nachází.
Spravedlivé rotování
Umělecká díla mezi byty a kancelářemi přátel totiž pravidelně rotují. „Trošku jsme kvůli vzdálenosti zpočátku opomíjeli Pavla,“ popisuje Antonín logistické výzvy. „Pro nás čtyři v Praze je rotace snazší, ale myslím, že postupem času jsme i Pavla zásobili dostatečně. A obrazy si našly cestu i do Uničova.“
To s úsměvem potvrzuje i sám Pavel Hron: „Našly, ale občas pro ně kvůli velikosti musím poslat dodávku.“
Někdy si díla navíc sama najdou své dlouhodobé místo. Příkladem může být Malý princ od Julie Špačkové. „Jde o relativně velkoformátový obraz, který máme v ložnici přímo proti posteli. Když se probudím a otevřu oči, tak se podívám ven, jak je hezky, a pak hned druhý pohled směřuje k Malému princovi. Už je to pro mě součást ranního probuzení ze světa snů a návratu do reality,“ popisuje Antonín. „Kdyby tam nebyl, tak bych byl smutný. Ale je krásné, že díky klukům a celé sbírce vím, že místo Malého prince tam může být něco jiného a že si stejně tak vytvořím vztah s jiným dílem. A možná, že až Malého prince uvidím u Johnyho (pozn. Jan Sisr) nebo u Pavla, tak mě to zahřeje, protože jsem si ho jednoduše oblíbil a stal se pro mě niterním.“
Umění jako impuls k dialogu
Všichni muži se shodují na tom, že žití s uměním pozitivně neovlivňuje jen je samotné, ale také jejich blízké, a vyvolává dialog, třeba s návštěvami.
„Už od začátku jsme řešili to, jak umění působí na naše rodiny nebo děti, které ho vnímají jinou optikou. Mám děti ve věku osm, deset a čtrnáct let a je krásně vidět, jak umění vnímají, jak v tom vidí něco jiného, jak se o něm baví nebo se ho snaží napodobovat. Prostřední dcera například vzala dílo od Ilony Koroman a pokusila se ho namalovat,“ vypráví Jan Sisr. „Já jsem ajťák a dřív jsem umění takto vůbec nevnímal. Nabízí mi úplně nový prostor, dimenzi.“
Rozvoj sbírky s sebou přináší i různé limity a omezení, a to od těch prostorových až po ty finanční. Zcela logicky se proto nabízí otázka na rozšíření fivewords o další členy. „Mám pár přátel, kteří se sami věnují nákupu, třeba jiných autorů, a toto by je lákalo. Chtěli by být součástí něčeho, co je motivuje a inspiruje,“ uvažuje Vladimír. Jeho slova dokládá i to, že na posledních nákupech se společně s nimi podílel šestý muž, Jiří Mokrý.
Výstava Tušení nespatřeného v galerii Magnus Art
„Jsme pětice přátel a sbírka stojí na důvěře. Nejsme instituce ani neprůstřelná firma. A byť ty tlaky a diskuze tady jsou, tak jsme to z dlouhodobého hlediska ještě nevymysleli,“ bilancuje Petr a zároveň dodává, že šířit myšlenku sběratelství se jim daří, aniž by nutně muselo dojít k institucionalizaci členů. „Někteří lidé s námi začínají chodit do ateliérů. Nebo je třeba seznamujeme s umělci. Několikrát už se stalo, že jsme napomohli zajímavému nákupu nebo propojení i mimo naši sbírku,“ doplňuje Petr.
Právě zmiňované návštěvy ateliérů a setkávání s umělci jsou další rozměr, který sbírka fivewords přináší. Pětice pravidelně iniciuje společné umělecké besídky a propojuje autory zastoupené ve sbírce i mezi sebou. „Vždy, když doma koukám na obraz a objevím v něm něco nového a pak se s autorem setkám na besídce nebo při jiné příležitosti, je to neuvěřitelný moment propojení,“ popisuje Pavel.
Přehled o umělecké scéně si pak doplňkově udržují i prostřednictvím sociálních sítích, primárně Instagramu. „Jakým způsobem na vás obraz dýchne, když k němu přijdete a prohodíte pár slov s člověkem, který ho vytvořil, v jaké náladě byl, jaký má dílo kontext, to však v životě na plochém displeji neuvidíte,“ říká Jan.
Online svět také neumožňuje to, co je pro všechny muže klíčové, a to trávit čas společně s přáteli. „Díky fivewords nastalo mnoho příjemných snídaní a dobrých společných večeří. Potkat se, povídat si o umění a užívat si života, to je ten moment, kterého si cením,“ uzavírá Antonín.